21. října 2012

Red Hills - 7.

Autor: Akame Sora
Překladatel: Nade

Vítejte u dalšího dílku a opět díky kometujícím - Káťa, Lafix, Bobo, Saskya, Zuzana, Yoku, Jája, Rejsek009, bacil, kali a Jutaki Aishine. Mnohokrát děkuji za podporu.

Bavte se a zanechte po sobě nějakou stopu. Když nechcete psát komentáře, klikněte aspoň, že se vám to líbilo - pokud se vám to skutečně líbilo. :-D



7. kapitola


Harry odložil koště, přihladil si vlasy, které v poslední době vyrostly tak, že mu sahaly až na ramena, díky čemuž se zdály méně střapaté, a zamířil k sborovny.

Otevřel dveře a pohledem přelétl lidi, kteří seděli u dlouhého stolu.

„Pane Pottere...“

„...jak milé, že tak důležitá osobnost ráčila poctít naše shromáždění“, dokončil klidně Harry. „Nech si to, Severusi, znám to nazpaměť“, usmál se posměšně a posadila se vedle Rona, který se tvářil, jako by přemýšlel, jestli scéna, které se účastní, není další noční můra. „Jak vidím, jsou tu všichni, takže můžeme začít jednání.“

„Kámo, co tady dělá Snape?“ naklonil se k němu Weasley a zašeptal mu do ucha.

„Severus souhlasil převzít funkci profesora lektvarů v naší škole“, informoval ho Vyvolený, ani se nepokoušel ztišit hlas. Zrzavý mladík naprázdno polknul a lehce zezelenal ve tváři.

„Nemusíte se obávat, pane Weasley“, vrhnul na něho Snape ošklivý úsměšek. „Naštěstí se mého předmětu nemusíte účastnit. Dovolil bych si říci, že díky tomu budou studenti ve třídě v mnohem větším bezpečí.“

Zelenou barvu nahradila fialová, když Ron mírně zrudnul. Ze strany dolehl tlumený smích. Snape, aniž by se otočil, si odfrkl pod vousy.

„Pane Longbottome, váš smích není na místě, vzhledem k tomu, že rostliny nemají díky Merlinovi tendenci vybuchovat a skleník je jediné místo, kde snad nebudete příčinou další velkolepé katastrofy.“

Neville svěsil hlavu a zamumlal si něco pod vousy. Harry na staršího muže vrhnul varovný pohled.

„Chtěl bych poznamenat, že jsi zřejmě zapomněl, že už nejsme tvoji žáci a urážení nebude tolerováno.“

„Tví přátelé evidentně cítí vinu, když má slova zraňují jejich city“, odfrkl si Snape.

Ohlušující ticho, které nastalo po jeho slovech, přerušil Draco, který dosud tuhle výměnu názorů sledoval s pobavením.

„Opravdu, je milé zjistit, že někteří ještě stále nevyrostli ze školních předsudků, a to dokazuje, že někteří dospěli a jiní... no, úroveň šesťáka není důvod k hrdosti“, ustál pohled, kterým ho obdařil Potter a pokračoval. „Nicméně, sešli jsme se tu ze zcela jiného důvodu. Do zahájení roku zbývá velmi málo času a učitelský sbor nadále není kompletní.“ Otevřel složku, která před ním ležela a vytáhl pergamen. „Dovolím si všem připomenout, které předměty už máme obsazené a co je ještě před námi.

Ceroo Quarion - Astronomie

Justin Finch-Fletchley – Nauka o mudlech

Hermiona Grangerová - Numerologie

Neville Longbottom - Bylinkářství

Parvati Patilová - Věštění

Harry Potter - Obrana proti černé magii

Severus Snape - Lektvary

Ronald Weasley – Famfrpál“


Odmlčel se a podíval se na Harryho.

„Kentaur? Nevěděl jsem, Pottere, že máš známosti mezi kouzelnými tvory.“

„Seznámil mě s ním Hagrid“, pokrčil Harry rameny. „Máš něco proti?“

„Rozhodně ne, každý ví, že kentauři jsou nejlepší, pokud jde o znalosti hvězd“, přikývl k jeho překvapení Draco. „Náš seznam profesorů skončí mnou, rozhodl jsem se, že budu učit Kouzelné formule.“

Rozhlédl se kolem sebe, jako by očekával, že bude někdo něco namítat, ale všichni souhlasně přikývli.

„Tak co nám zbývá?“, pohlédla Hermiona do svých poznámek. „Dějiny čar a kouzel, Péče o kouzelné tvory, Výuka létání na koštěti...“  Podívala se na Rona. „O to by ses mohl postarat ty, nakonec učitel famfrpálu s tím má hodně společného.“

„Jasně“, usmál se Ron. „Létání je moje specialita.“

Harry ostře vzhlédl na Malfoye, ve snaze zabránit jakémukoli urážlivému výroku, ale mladý muž nevypadal, že by se na to chystal. Pouze si zaznamenal Weasleyho jméno a s očekáváním se zahleděl na Hermionu, která spokojeně pokračovala.

„Zbývá nám zaměstnat zdravotní sestru, knihovnici, někoho, kdo se ujme práce hajného, a dále instruktora přemísťování.“

„Hajného nebo správce, slečno Grangerová?“ pronesl Snape a pohrával si s brkem tak, že po něm přejížděl prstem. „Myslím, že domácí skřítci zcela postačí. Ach ano, vím, že jste proti zneužívání těchto tvorů, ale dovolme jim dělat to, co umějí nejlépe. Alespoň do té doby, než váš neúnavný boj za jejich osvobození přinese ovoce“, dodal posměšně a utnul tak debatu dřív, než Hermiona stihla protestovat.

„Severus má pravdu“, souhlasil Draco. „Navíc mám námitku proti zaměstnání instruktora přemísťování. Zatím škola přijímá pouze první až třetí ročníky. Výuka přemísťování začíná až na úrovní MLOKů, takže máme ještě čas o tom přemýšlet.“

„Jak to bude s hlídáním studentů po nocích?“ odvážil se konečně Ron zasáhnout do diskuse. „Všichni víme, že nočním vycházkám se nelze vyhnout. Bez prefektů se dozor může zkomplikovat, a přece se nebudeme sami vláčet po chodbách, zvlášť když budeme druhý den vyučovat.“

„Monitorovací kouzla“, obrátila se Hermiona na Harryho. „Umístíme je na vstupy do kolejí, budou se aktivovat od desáté hodiny večerní do šesté ráno. To posílí disciplínu, nemožnost utajeného návratu na pokoj po večerce odradí studenty od procházek v době zákazu.“

„A co se stane, až se někdo opozdí?“ vyslovil Neville své pochybnosti.

„To kouzlo to zachytí a v pokojích profesorů se ozve alarm.“ I na tohle měla slečna Grangerová odpověď.

„Pojďme si stanovit nějaké služby, je nesmysl, aby alarm burcoval na nohy každého z profesorů.“ Draco cosi dopsal do svého pergamenu a pokračovali.

..........

„Další otázka. Rozdělení na koleje“, navrhnul Draco.

„S tím nesouhlasím“, zavrtěla hlavou Hermiona. „Způsobí to jen mezikolejní válku. Nejdůležitější je integrace.“

„Takže je chceš všechny hodit do jednoho pytle?“ podíval se na ni Draco s nechutí. „To odmítám.“

„Malfoyi, chceš, aby se na chodbách odehrávaly stejné produkce jako v Bradavicích? Nevzpomínáš si, co se dělo mezi Nebelvírem a Zmijozelem? My dva jako příklad úplně postačíme.“ Harry měl podobný názor jako jeho přítelkyně.

„Pottere...“, povzdechnul si Draco a zavřel oči, jako by sbíral síly ke konfrontaci. „Chodil jsi do mudlovské školy, ne?“ pohlédl významně na černovlasého muže.

„Jistě…“ Zlatý chlapec se rozhodl zachovat ostražitost. Nakonec, nikdo přece neví, co Fretce chodí po rozumu.

„A proto bys měl jako nikdo jiný vědět, že i tam bývají studenti vybíráni podle určitých profilů, ve kterých se cítí nejlépe, aby pak zdokonalovali dovednosti, v nichž jsou nejvíce talentovaní.“

„To je pravda“, přiznal neochotně Potter. „Ale jak to souvisí s rozdělením na koleje?“

„Každý člověk má individuální charakter, nemůžeš je zavřít do jedné klece. Vyvoláš větší bouři, než si vůbec dokážeš představit“, naklonil se k němu Draco a vysvětloval mu to jako dítěti. „Zavři na jednom místě zbabělce, odvážné, mazané, intelektuály a nevědomé, a okamžitě vzniknou tábory. Bude to vést k pronásledování, hádkám a bojům.“

„Totéž se stane, když je rozdělíme do kolejí“, nezdál se Harry přesvědčený a Hermiona přikývla.

„Ano ... Ale takhle budou alespoň odděleni, nebudeš muset po nocích bdít na spánkem nějakého nebožáka, na kterého se zaměřili studenti s více vyvinutým hmm...  přesvědčovacím darem. Potyčky v průběhu dne můžeme zarazit, ale nedokážeš po celou dobu kontrolovat všechno.“

Harry zvažoval Malfoyovy argumenty. Zmijozel měl pravdu, oni nemohli uhlídat všechno za každých okolností. Tázavě se podíval na Rona.

„Taky jsem pro rozdělení na koleje“, přiznal neochotně Weasley, na Hermionu se při tom radši nepodíval.

„Ale Rone!“, dívka vypadala, jako by se cítila zrazena.

„Famfrpálové zápasy“, zamumlal Zrzek.

„No jo...“, pochopil Potter okamžitě tok přítelových myšlenek. Jedna kolej by bránila utkáním a na to Harry radši nechtěl ani pomyslet. Famfrpál byl prioritou a bez něho si existenci školy magie nedokázal představit. Navíc chtěli v budoucnu trénovat juniorský tým, jehož členové by měli šanci se dostat do národního mužstva, a to vyžadovalo opravdu hodně práce.

„Vidím, Pottere, že se cítíš jistý. Možná bychom měli dát návrh na hlasování?“ promluvil Severus a pobaveně pozoroval Hermionin nešťastný výraz.

„Není třeba“, odsekla. „Myslím, že je jasné, že jenom já jsem proti téhle myšlence.“

„Takže je všechno jasné“, narovnal se profesor na své židli. „Teď vymysleme, jak chcete provádět rozdělování.“

Všichni náhle pohlédli směrem k Dracovi, jako kdyby měl všechno naplánované dopředu. Ale mladý muž zavrtěl hlavou.

„Nepřemýšlel jsem o tom.“

„Skvělé“, odfrkla Grangerová. „Další problém.“

„Nepanikař, Miono...“ podíval se na ni Ron omluvně. „Určitě něco vymyslíme.“

„Jistě“, obrátila oči v sloup a zuřivě si začala něco zapisovat.

Na okamžik v místnosti zavládlo mlčení a každý přemýšlel nad řešením. Jak se ukázalo, co se zpočátku zdálo jednoduché, bude nutné skutečně promyslet.

Bradavice na začátku žádné takové problémy neměly, protože byly založeny čtyřmi výjimečnými kouzelníky, koleje byly vytvořeny podle jejich jmen a v tomto stavu přežily po staletí. Tady, bohužel, takovou možnost neměli. Přece nenazvou koleje Potter, Malfoy nebo Granger. Rozpačité pohledy mluvily za vše. Nikdo neměl žádnou představu.

„Snad tři základní barvy? Žlutá, červená a modrá?“ ozval se nakonec Neville.

„To nejde“, povzdechnul si Ron. „Musí být nejméně čtyři týmy, tři jsou pro hru nevyhovující.“

„Nemůžu uvěřit, že budeme dělit koleje s ohledem na famfrpál.“ Hermiona byla znechucená.

„No tak sorry, ale já to budu vyučovat a musím brát v úvahu dobro hráčů“, naštval se Weasley.

„Samozřejmě, jak jinak.“

„Máš lepší nápad?“

„V tuhle chvíli ne“,  ​​odsekla.

„Tak vidíš“, usmál se vítězoslavně.

„Vlastně, nevidím nic!“, přimhouřila oči a zírala na svého přítele jako na extrémně ošklivého skvorejše.

„Nehádejte se“, podíval se na ně varovně Harry. Věděl, že Ron a Hermiona dokážou kvůli jednomu slovu vyvolat scénu, za kterou by se nestyděli ani nejzavilejší nepřátelé. Nehodlal to absolvovat v přítomnosti Malfoye a Snapa. Neville, ten byl zvyklý.

Zatím setkání probíhalo v klidu a k jeho překvapení, Draco, stejně jako Severus, ještě nikoho neurazili, ​​nikoho neprokleli, ani neprovedli nic podobně nebezpečného.

„Co takhle čtyři světové strany?“ navrhl neochotně blonďák.

„Východní, západní, severní a jižané?“ zeptal se Severus a díval se na něj úkosem.

„Máš pravdu, to je hloupý nápad“, uznal Draco a Harry si s údivem všiml, že chlapec nevypadal uraženě, ale spíše pobavený vlastním neúspěchem. Že by Malfoy vedle svého kmotra nebyl až tak velký blbec?“

„Čtvero ročních období?“ připojila se nakonec Hermiona ke zbytku, protože došla k závěru, že když už byla prosazena otázka kolejí, bude se alespoň účastnit diskuse. Rozhodně nehodlala být opomíjená.

„To není špatné...“, položil Harry hlavu na ruce a zaujal tak mnohem uvolněnější pozici. „Ale je to nespravedlivé pro ty, kteří půjdou do koleje Léta, v tu dobu jsou prázdniny.“

„Souhlasím“, zabubnoval Snape prsty o stůl.

„Merline, je to těžší, než jsem si myslel“, povzdechnul si Malfoy.

„A co čtyři živly?“ rozhlédnul se po nich tázavě Ron.

„Živly?“ prohrábnul si Harry vlasy rukou. „No vlastně...“

„To není zlé, Weasley“, přikývnul Draco souhlasně.

„Jsem ohromený“, přiznal Snape. Ron se začervenal radostí a vrhl pohled plný pýchy směrem k Hermioně, která odfrkla a upírala zrak na stůl. Vždyť je to tak jednoduché, proč na to nepřišla sama? Vzdychla a v duchu si vynadala. Měla by Ronovi pogratulovat, zašklebila se.

„Blahopřeji, Rone“, zvedla hlavu a lehce se usmála, čímž se úsměv chlapce - pokud to bylo možné - ještě víc rozšířil.

„Takže živly...“ Malfoy chvíli něco rychle zapisoval, potom odložil brk a četl.


Země - Terra – klidný, stálý, ovládá se, je nesobecký, vřelý, přátelský

Oheň - Ignis - živelný, impulsivní, žhavý, vášnivý, vzteklý, vůdčí typ

Voda - Aqua - trpělivý, vytrvalý, chladný, nebezpečný, lstivý

Vzduch - Aeris - energický, nepředvídatelný, dynamický, metodický, netrpělivý


Podíval se na ostatní.

„Co si o tom myslíte?“

„Dobrý“, zamumlal Ron v úžasu.

„Jsi rychlý.“ Hermiona také odložila brk, protože dospěla k závěru, že k tomu nemá co dodat.

„Člověk se učí celý život“, pokrčil nonšalantně rameny a milostivě přijal nadšení ostatních. „Jako vzory vlajek navrhuji kouzelné symboly živlů na safírovém pozadí.“

„Proč zrovna safírové?“ pohlédl na něho Neville tázavě.

„Na takovém pozadí je vlajka školy, ne?“

„Ne, je červená se lvem“, zavrtěl hlavou Harry.

„Co to plácáš, Pottere? Včera jsme zřetelně viděli praporce vlající na úbočích. Fénix na safírovém pozadí.“ Draco vstal a přešel k oknu, ze kterého bylo vidět na západní věž, na jejímž vrcholu byl prapor. „Ostatně, podívej se sám.“

Harry, Hermiona a Ron vyskočili a podívali se určeným směrem. Opravdu, na stěžni vlál prapor se zlatým fénixem. S úžasem se po sobě podívali.

„Jak to?“ vykoktal Potter. „Když jsme sem přišli, bylo to určitě lev.“

„Ignoranti“, narovnal se Severus na židli a oprášil si neviditelný prach ze svých černých šatů. „Symbol reprezentující hrad je přiřazen magicky a  přizpůsobí se svému majiteli. Znakem Brumbálovy rodiny byl skutečně lev na červeném pozadí. Evidentně...“, podíval se na Zlatého chlapce se zřejmým zájmem, „se změnil současně s majitelem. Fénix je jedním z nejmocnějších magických tvorů. Nemyslím si, že bys chápal, jaká čest je mít jeho obraz jako rodový erb.“

„Ale proč právě on?“ Harrymu pořád nedocházelo, že právě ohnivý pták je od téhle chvíle jeho znakem. A úplně šokující bylo, že má svou vlastní vlajku. Nikdy žádnou neměl a těžko si na to zvykal.

„Znak reprezentující rod představuje magickou úroveň jeho zakladatele“, zamumlal Snape neochotně. „Všem oznamuje jakou silou disponuje patriarcha.“

„No, je normální, že Harry je silný, vždyť porazil Pána zla“, usmál se Ron.

„Já nejsem silný“, protestoval mírně Vyvolený. „Bez vaší pomoci bych to nedokázal.“

„A tady se shodujeme“, narovnal se Malfoy a vrátil se ke stolu. „Pokud jste se už přestali uchvacovat Panem Jsem Velký Kouzelník, můžeme se vrátit k diskusi?“ zavrčel. Symbolem jeho rodiny byl drak, přesněji Maďarský trnoocasý. Až dosud byl pyšný na vlastnictví erbu s tak silným stvořením, ale v tuto chvíli v něm bouřil hněv. Zlatý chlapec ho opět v něčem překonal. Nenáviděl to.

„Někdo nám tu žárlí“, zamumlal si Ron pod nosem.

„Sklapni, Weasley“, zasyčel. „Mluvili jsme o znacích kolejí.“

„Takže safírové pozadí“, přikývla Hermiona. „Vysvětli, jak jsi to myslel s těmi magickými symboly.“

„Chtěl bych, aby se hýbaly“, mávnul  hůlkou a před jejich očima zazářil obraz vlajky, na jejímž tmavém pozadí se jako diamant třpytila kapka vody. „Něco takového.“

„Krásné“, nadchnul se Neville a Draco se na něho podíval s politováním.

„Samozřejmě, že je to krásné. Myslíš, že bych stvořil něco podřadného?“ odfrkl a obraz zmizel, když sklonil hůlku. Harry se pousmál a tak jako předtím blonďák, vykouzlil obraz vlajky s planoucím symbolem ohně. Snape pokývnul milostivě hlavou a vyčaroval vlajku s valounem žuly, hrajícím duhovými barvami. Hermiona se kousla do rtu. Bylo to něco jako soutěž, každý se chtěl ukázat. Pohlédla na Rona, který se hrdě vypjal a vytvořil poslední ze znaků - vír, připomínající uragán v pohybu.

Neville zatleskal.

„Máme znaky čtyř kolejí. Kdo je vyrobí?“

„Udělám to“ rozhodla se Hermiona konečně přiklonit k jejich nadšení. „Když vím, jak mají vypadat, nebude v tom problém.“

„Uff...“, zaklonil se Harry na židli. „Udělali jsme dnes víc, než jsem čekal. Máme v plánu ještě něco jiného, nebo můžeme schůzku ukončit?“

Ron se podíval směrem k oknu, kde se slunce chýlilo k západu. Seděli tu už několik hodin a měl hlad, i když nemohl popřít, že ho zevnitř prostupovala energie. Až do teď nemohl uvěřit, že všechno šlo tak hladce a bez vzájemného ohazování blátem. Dokonce už teď k Malfoyovi a Snapovi necítil tak velkou nechuť, jako dřív. Že by všichni dospěli?

..........

Harry ležel ve své ložnici a zíral na baldachýn. Na jeho tváři pohrával úsměv plný spokojenosti a pocitu dobře vykonané práce. Už dávno se takhle necítil. Jako kdyby se před ním náhle otevřel svět a všechny starosti uprchly do nebytí. Měl pocit, že ta pětice lidí, která společně s ním dnes rozhodovala, dokáže překonat všechno a spojit se pro dobro školy.

Mohl mít nerad Malfoye, cítit odpor k Snapovi, ale dnes... Dnes měl pocit, jako by někdo rozpustil led, který jim bránil normálně se dohodnout. Už nebyl student, už se nemusel obávat Severuse. Neexistoval Voldemort, který sedm let stavěl jeho a Draca na opačné strany, i když nakonec se chlapec rozhodl správně a připojil se k Fénixově řádu.

„Draco“, zašeptal tichounce a zasmál se do polštáře. Nebylo to tak zlé, nenastalo žádné zemětřesení, ani mu na hlavu nespadl strop. „Draco Malfoy, Draco“, opakovat několikrát a spokojeně se zubil. Poprvé vyslovil jméno svého rivala bez nenávisti, bez nepříjemných pocitů a chuti ho utopit kvůli jeho samotné existenci.

Jo, teď to viděl mnohem lépe. Možná nemůžou být přátelé, kdo by taky vydržel s Malfoyem, ale rozhodně už nemusí být nepřátelé. Mohl by si nakonec toho velekreténa oblíbit?

Pane Pottere, Draco Malfoy za vámi přišššel“, dolehlo z obývacího pokoje syčení hada.

Pusssť ho“, zavolal. Rychle vstal, zapnul knoflíky rozhalené košile a vešel do pokoje, po kterém kroužil Zmijozel.

„Co je?“ zeptal se a výmluvně pohlédl k oknu, za kterým měsíc ozařoval oblohu.

„Pottere, v mojí ložnici něco bouchá!“ opřel si Draco ruce v bok a vztekle se na něho díval.

„Bouchá?“ naklonil Harry hlavu a prohlížel si lesklý šedý materiál, ze kterého byl ušitý mužův župan.

„Udělal jsi to schválně!“ zasyčel Draco. „Dal jsi mi pokoj, ve kterém straší!“

„Zešílel jsi?“ podíval se na něho Zlatý chlapec, jako by byl blázen. „Možná jsou v tomhle hradě duchové, docela jistě tu nějací jsou, ale viděl jsi někdy ducha, co dělá hluk? A možná taky chřestí řetězy?“ posmíval se.

„To není legrace“, vyštěkl mladý muž, chytil ho za zápěstí a táhnul ho směrem k východu.

„Kam mě to vlečeš?“ Harry se snažil vymanit, ale štíhlá a jemně vypadající ruka ho držela v železném sevření. Po chvíli už byli ve Zmijozelově ložnici. „Teď sklapni a poslouchej!“

Harry se rozhlédl po místnosti, v níž bylo úplné ticho a obrátil oči v sloup.

„Nic neslyším.“

„Drž hubu, říkám!“

„Ale...“ V tu chvíli se nad jejich hlavami rozlehl hrozný rachot. Draco pevněji sevřel ruku kolem jeho zápěstí a pokud to bylo možné, jeho tvář zbledla ještě víc než obvykle.

„Slyšíš?“ zašeptal.

„Nejsem hluchý“, stisknul Vyvolený čelisti, aby nevybuchl smíchy. „To je ghúl“, vykoktal a snažil se zadržet chichot. V dobách, kdy spával v Doupěti, musel si na takové zvuky zvyknout a nebyly pro něho nic divného. Ale zdá se, že Malfoy na to měl zcela jiný názor.

„Nenávidím ghúly, něco s tím udělej!“ uvolnil blonďák konečně jeho ruku a Harry si ji promnul, aby se zbavil pocitu odkrvení.

„Tito tvorové nejsou nebezpeční.“ Pohnul se za ním, když viděl, jak spěšně vycouval do obývacího pokoje. „Žijí ve sklepeních nebo na půdách, natropí hodně povyku, ale nic jiného.“

„Zbav se toho!“ opřel se Draco o zeď. „Nebudu spát v ložnici, nad kterou žije na něco tak nechutného.“

„Jsi přecitlivělý.“

„Na mém místě bys byl taky.“ Draco se rukama objal kolem ramen, jako by se snažil před něčím chránit. „Když jsem byl malý, zabouchnul jsem se v podkroví, kde žil ghúl. Byla tam tma, chladno a nemohl jsem ven, a on po mě několik hodin házel různé předměty a kvílel... Kvílel jako zatracenec. Teprve pozdě v noci mě našel jeden skřítek“, podíval se ponuře na Harryho. „Směj se, Pottere, ale od té doby mám z takových tvorů trauma.“

Harry na něj chvíli mlčky zíral. Znal pocit strachu, dosud cítil nepohodlí ve stísněných prostorech. Bydlení v přístěnku pod schody vykonalo své a teď, jako dospělý, trpěl mírnou klaustrofobií. Zdaleka neměl v úmyslu se smát.

„Tvoji rodiče ho potom určitě vyhnali“, řekl konejšivě.

„Matka mi dala trest za to, že jsem se neukázala na večeři, na kterou tenkrát pozvali ministra“, odfrkl si Malfoy. „Měsíc jsem nemohl létat na koštěti. A ne, nevyhnali ho. Můj otec byl toho názoru, že bych měl posilovat svůj charakter a další týdny jsem tam musel denně strávit hodinu. Odjezd do Bradavic toto cvičení osobnosti ukončil.“

„Sakra...“ promnul si Harry dlaní čelo a sám poskočil, když se nad jeho hlavou rozlehl nářek tvora. „Pojďme odsud. Slibuji, že se o to postarám. Dnes se vyspíš u mě.“

„Pottere, nehodlám s tebou spát v jedné posteli!“, zavrtěl Malfoy odmítavě hlavou.

„Budeš spát na gauči“, zatlačil ho černovlasý mladík do svého pokoje a obraz se za nimi tiše zasunul.

„Nebudu spát na gauči! Ráno budu celý rozlámaný, moje tělo není zvyklé na takové plebejské podmínky“, díval se Draco kriticky na pohodlnou pohovku ve světle béžové barvě.

„Malfoyi, neremcej, nebo se vrátíš k sobě!“ prohlásil Harry. Už mu toho kluka přestávalo být líto a začal cítit podráždění.

„V žádném případě! Přepustíš mi svou ložnici.“ Blonďák ho minul a zamířil směrem k pokoji.

„Zapomeň, nemám v úmyslu do zítřka spát s vědomím, že tvůj aristokratický zadek muchlá moje prostěradlo.“ Potter vpadl za ním do místnosti a odříznul ho od své postele tím, že rozpřáhnul ruce.

„Bráníš ji jako nezávislost“, odfrkl si muž a rozhlédl se kolem. „Proč je tvoje ložnice zelená?“

„Čirou náhodou mám tu barvu rád“, spustil Harry ruce a vyzývavě se na něj zahleděl.

„To jsou barvy Zmijozelu“, Malfoyovo obočí se vyšplhalo nahoru.

„Barva je barva a nemá to nic společného s tím, jak byly vyzdobeny pokoje v Bradavicích.“

„Dobře, tak co s tou posteli?“ podíval se Draco přes Harryho rameno na předmět zájmu.

„Gauč!“ natáhnul chlapec ruku a ukázal na kus nábytku za blonďákovými zády.

„Jsem tvůj host.“

„A proto spíš v pokoji pro hosty“, usmál se Harry.

„To ti nezapomenu, Potty“, otočil se Draco a zamířil k pohovce. Po chvíli se do pokoje s hlasitým "pop" přemístil domácí skřítek, který na gauči pohotově rozložil čistě povlečené polštáře, přikrývku a prostěradlo, pak se uklonil a zmizel stejně rychle, jako se objevil.

„Dobrou noc, Malfoyi“, zavolal Harry, když vklouznul pod pokrývku. Z vedlejší místnosti k němu dolehlo zavrčení.


ooOoo


Red Hills - 8.

16 komentářů:

  1. Páni, to byla skvělá kapitola a ta porada mě opravdu uchvátila. Bylo by docela pěkné, kdybych ty znaky kolejí mohla vidět na vlastní oči. A představa Malfoye spícího na gauči mě velmi dobře pobavila. No, už se nemůžu dočkat dalšího překladu.

    OdpovědětVymazat
  2. Boží boží boží... :D Upřímně, takovýhle vývoj jsem si teda moc nepředstavovala :D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkná povídka Draca je mi líto, od jeho rodičů bych to nečekala, ale u Luciuse se není čemu divit. Líbí se mi rozdělení kolejí i když jsem první myslela, že by se mohly i dělit podle toho kdo má na co talent např. lektvary, bylinkářství, obrana a přeměńování.

    OdpovědětVymazat
  4. :D teda, Malfoy na gauči, to bych chtěla vidět :D moc krásná kapča, těším se na další :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  5. Luxus ... hezký ... a velmi zajímavý ... už se nemůžu dočkat na další kapitolku .. ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. ten záver nemal chybu :D Draco spí na gauči :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasná kapitola. Páči sa mi nápad so štyrmi živlami a aj to ako sa perfektne všetci chlapi zhodli :) Trochu mi bolo Hermiony ľúto, ale prežila to v pohode :D
    Koniec s vystrašeným Dracom bol rozkošný, už som ho videla spať v Harryho náručí, škoda, že spal na gauči. Harry mu ráno bude musieť vybaviť masáž na ubolený aristokratický chrbát :D alebo by mu ju mohol poskytnúť on sám.
    Ďakujem za perfektnú kapitolu.
    _________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  8. Ach, můj Dráček, to si Harry říká hostitel :D
    Nebude třeba příště dvojkapitola, když bude ten státní svátek?? - Musela jsem se zkusit zeptat :D
    Děkuji Jája

    OdpovědětVymazat
  9. Aaaa... Malfoy na gauči. :-D
    Problém kolejí vyřešili docela dobře, až na to zařazování. Takže jaká další známá tvář se tam objeví? A co jejich učební osnovy??? :-)
    Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  10. To byla taková klidná kapitolka, žádné hádky, žádné kletby.
    Jája má pravdu, příště by to chtělo více kapitolek, když bude ten svátek a děcka mají navíc i podzimní prázdniny :-)

    Bobo

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tahle kapča byla super. První názvy kolejí a ten konec s Dracovou ložnicí a rozepří o Harryho postel. Jo to mně dostalo.
    Moc se těším na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak za sebou máme první poradu a nebylo to vůbec špatné,když za dveřmi necháme posměch a urážky.Draco je někdy jak velké dítě a za odměnu dostal gauč :)
    Děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  13. Čtyři živly jsou dobrý nápad, líbí se mi , jak se Malfoy chtěl nakvartýrovat "Pottymu" do ložnice. Zvedám palec =D

    OdpovědětVymazat
  14. Stále s chutí čtu, ale vzhledem k tomu, že povídku znám, nechci komentovat děj, abych ostatním nepokazila překvapení. Proto se jenom těším čtením v češtině.

    OdpovědětVymazat
  15. :D Draco na gauči, príjemné, aspoň jednu bitku vyhral Harry :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)