30. července 2014

6. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Za komentáře u předchozí kapitoly děkuji Saskyi, Jutaki AiShine, Zuzaně, Bobo, Piper, Jenny a jednomu anonymkovi. Jste úžasní. :-)


***

Kapitola 6


Harry si prohlížel svůj vánočních seznam. Byl docela dlouhý. Dnes se chystají s Ronem a Hermionou do Prasinek, nakupovat vánoční dárky. Vyrazí společně a pak se rozdělí, aby nevěděli, jaké dárky kupují ostatní. Především Ron byl tentokrát opravdu nadšený, protože jeho matka mu prý na nákup dárků poslala nějaké peníze. Harry měl podezření, že peníze pocházely od Freda a George.

„Harry! Jsi připravený?“ zeptal se nadšeně Ron.

Harry si seznam zastrčil do kapsy. „Jsem, Rone.“

Společně vyšli z ložnice, Hermiona už tam na ně čekala. „Takže se zase sejdeme ve čtyři hodiny u Tří košťat,“ připomněla jim.

„Jasně, Hermi,“ souhlasil Ron.


xxxxxxxxxxxxxxx

Harry si zkontroloval seznam. Dosud koupil dárek pro každého na seznamu, kromě Remuse a stále nebyl rozhodnutý, co mu má vlastně koupit. Procházel kolem řady obchodů. Možná by tu mohl něco najít. Harry se rozhlédl kolem sebe. Prasinky vypadaly jako vánoční pohlednice; malé doškové chalupy a obchůdky byly úplně zasypané vrstvou křupavého sněhu; na dveřích byly cesmínové věnce a na stromech visely řetězy očarovaných světýlek. Měl tohle místo rád. Jak se tak procházel, uviděl klenotnictví. Rozhodl se vstoupit. Možná by mohl něco pro Remuse najít právě tady.

„Vítejte v klenotnictví Cartier, pane,“ oslovila ho mladá prodavačka za přepážkou. Na sobě měla elegantní černý hábit se stříbrnými ozdobami. „Jak vám mohu pomoci?“ zeptala se.

Nepoznala ho, což bylo fajn. Dneska si vzal čepici, takže nebyla možnost, že by dívka mohla zahlédnout jeho jizvu. Taky nenosil brýle, takže už příliš nezapadal do obrázku obrýleného chlapce, který přežil. Dobré bylo, že Denní věštec zatím nezískal žádnou jeho novou fotografii. To poslední co by chtěl, bylo přitahovat pozornost lidí a dostávat všechno zadarmo v každém obchodu, kam by vstoupil. Když šel naposledy do Příčné ulice, majitelé obchodů odmítli přijmout jeho peníze.

„Hledám něco pro svého kmotra,“ vysvětlil Harry. Vlastně nelhal. Po Siriově smrti zaujal jeho místo Remus.

„Tudy, pane,“ řekla dívka a odvedla k jednomu z pultů.

„Nabízíme hodinky, pánské šperky a brože,“ vysvětlila.

Harry přistoupil blíž, aby lépe viděl. Do oka mu padly jedny hodinky.

„Dobrý vkus, pane,“ schválila jeho volbu dívka. „Tyto hodinky vyrobili skřeti, jsou z bílého zlata. Fungují současně i jako kompas, kalendář a světlo. Už není třeba používat kouzlo Tempus nebo Lumos.“

„Vezmu si je,“ řekl Harry. Protože byly z bílého zlata, Remusovi nijak neublíží. Jedny si koupil také pro sebe.

Harry už měl hodinky zaplacené, když uviděl něco, co upoutalo jeho pozornost. Tentokrát objevil brož ve tvaru Fénixe. Prodavačka, spokojená, že má takového královského zákazníka, přispěchala s komentářem. „Tato brož je také skřetí práce z bílého zlata. Jenom oči jsou ze safírů.“

„Tohle si vezmu taky,“ rozhodl se Harry. „Mohla byste mi to zabalit?“

„Hned to bude, pane,“ odvětila.

„Ehm,“ zarazil se Harry. „Mohla byste to zabalit do červeného papíru se zlatou stuhou?“

I kdyby se jí žádost zdála zvláštní, nijak to nekomentovala. „Samozřejmě, pane.“

Z klenotnictví šel Harry rovnou na poštu. Potřeboval poslat jeden dárek tak, aby dorazil přesně na Štědrý den.

Potom se vydal ke Třem košťatům na setkání s přáteli. Ti už tam byli.

„Tady, Harry!“ zavolal Ron a mávl rukou.

„Omlouvám se, lidi,“ začal Harry. „Čekáte dlouho?“ zeptal se, když se posadil ke stolku.

„Ne, to je v pořádku,“ řekla Hermiona. „Taky jsme přišli před chvílí.“

„Takže, koupili jste všechno, co jste měli v plánu?“ zeptal se Harry.

„Jo!“ rozzářil se Ron.

„Já taky,“ odpověděla Hermiona s vřelým úsměvem.


xxxxxxxxxxxxxxx

Pro Harryho to byly první Vánoce, které prožíval bez Voldemortova zasahování. Než se připojí k Ronovi v Doupěti, nejdřív se vrátí na Grimmauldovo náměstí. Harry k sobě na svátky pozval dokonce i rodiče Hermiony, kteří jeho pozvání přijali. Připojí se k nim později.

Dům mu opět pomohla vyzdobit Fleur. Harry ji měl rád navzdory všemu, co o ní Hermiona a Ginny říkaly. Celý dům byl plný vánočních dekorací. V každém obývacím pokoji byl obří vánoční strom. A Vánoční hvězda, tradiční vánoční rostlina, zdobila schodiště u hlavních dveří.

V Doupěti to bylo úplně stejné. Vánoční ozdoby doladily jeho vzhled, zaplavily celý prostor a světu hlásaly, že Weasleyovi si sezónu důkladně užívali.

Harry trávil svůj volný čas střídavě na Grimmauldově náměstí a v Doupěti. Právě s Ronem hráli šachy, když do obývacího pokoje najednou vstoupila paní Weasleyová, se zděšeným výrazem ve tváři.

„Co se děje, mami?“ zeptal se Ron.

„Právě volal tvůj otec. Smrtijedi napadli Brockdaleský most. Most se rozlomil na dvě půlky, takže několik desítek automobilů spadlo do řeky a zranily se stovky mudlů,“ vysvětlila jim paní Weasleyová.

Takže zbývající Smrtijedi se konečně dali do pohybu. Harrymu problesklo hlavou, jestli do toho byl zapojený i Lucius. Fred a George, kteří právě vešli do místnosti, zůstali v tichosti stát.

„A Harry,“ pokračovala paní Weasleyová, „objevila se tam Bellatrix Lestrangeová. Bystrozorové mají podezření, že ten útok naplánovala právě ona.“

„Jsi v pohodě, Harry?“ podíval se na něho Ron s obavami. Bellatrix byla pro Harryho bolestivé téma. Stejně jako Červíček.

„Chytili ji?“ zeptal se přiškrceně Harry.

„Ne,“ zavrtěla smutně hlavou paní Weasleyová, „znovu se jí podařilo uprchnout.“

„To bude velký problém,“ připojili se k nim Bill a Fleur. „Když teď útočí na mudly. Brockdaleský most je pro mudlovskou dopravu zásadní.“

„Netrap se tím, Harry,“ stiskl mu rameno Fred.

„Jasnačka, Harry,“ dodal George a škodolibě se usmíval. „Koneckonců, na ministerstvu vás proti těm slizkým Smrtijedům bylo pouhých šest, a vyhráli jste.“

„Jo,“ přitakal Fred, „příště nás zavolej. Půjdeme jim nakopat zadky!“

„Jazyk, mladý muži!“ pokárala ho paní Weasleyová.

„Mami! Je to pravda!“ protestoval Fred.

„Jo! Prostě s nima vytřeme podlahu. Stejně jako vy s Tím-který-nepotřebuje-šampón,“ dodal George.

Harry vybuchl smíchy a Ron nezůstal pozadu. Bill se uchechtl, Fleur se usmívala. Paní Weasleyová se však na dvojčata rozkřikla. „Frede a Georgi Weasley!“

Ale Harry se po tom cítil mnohem lépe. Druhý den to vyšlo na titulní straně v Denním věštci.

„Smrtijedi zaútočili na Brockdaleský most. Stovky mudlů zraněno,“ četl nahlas Harry.

„Harry?“

Harry vzhlédl od novin. „Ano, paní Weasleyová?“ zeptal se.

„Máš hosta,“ řekla paní Weasleyová a vypadala nervózně, což bylo divné.

Harry zmateně přemítal, kdo by ho mohl přijít navštívit takhle brzy ráno.

„Je to ministr kouzel, Kornelius Popletal,“ dodala paní Weasleyová.

„Cože?“ vyštěkl Ron.

Pan Weasley a Percy vstali ze svých židlí.

„Co chce?“ zeptal se pan Weasley.

„Já nevím, Arthure, ale hledá Harryho,“ odpověděla paní Weasleyová.

Harry vstal ze svého křesla. „To je v pořádku, paní Weasleyová. Já s ním promluvím,“ řekl Harry.

Ukázalo se, že Popletal chce, aby Harry působil jako mluvčí ministerstva. Ten to rezolutně odmítl. Stále si až příliš dobře pamatoval, jak mu Popletal vůbec nevěřil a nazval ho lhářem, když v Denním věštci otiskl příběh, ve kterém ho vyobrazil jako bláznivého, po pozornosti bažícího chlapce. A poslední kapkou byla ta ropucha Umbridgeová. Ze všeho, co se minulý rok stalo, byla Umbridgeová Harryho největším zklamáním. Kdyby nic jiného, Umbridgeová mu konečně ukázala pravdu o skutečném Ministerstvu kouzel. Úřad plný korupce.

Osobně si Harry myslel, že Popletal je úplný idiot, když si myslí, že by mu někdy znovu pomáhal. Když zjistil, co je Popletal ve skutečnosti zač, došel k závěru, že většina problémů v kouzelnickém světě vlastně způsobili byrokrati na ministerstvu. Skutečnost, že Popletal nechal rozhodovat Umbridgeovou, toho byla dostatečným důkazem.

„Myslím, že chce být znovu zvolený,“ řekl pan Weasley poté, co jim Harry řekl o účelu Popletalovy návštěvy.

„Volby na post ministra kouzel se budou konat příští rok v dubnu. Nově zvolený ministr kouzel převezme svůj úřad v červnu,“ vysvětloval Percy. „Kandidáti jsou Kornelius Popletal a Rufus Brousek, současný vedoucí Bystrozorů.“

„Brousek je teď nejsilnější kandidát,“ řekl pan Weasley. „Mnoho lidí je nespokojených s tím, jak Popletal řídil vládu, a to zejména po tom fiasku na ministerstvu. Měl jsi pravdu, Harry, a on se mýlil, přesto to nepřizná. Zatímco Brousek je dobře známý tím, že Vy-víte-koho nenáviděl. Většina lidí teď bude hlasovat pro něj.“

„Takže chce získat sympatie lidí,“ uzavřel Harry. „Doufal, že pokud bych souhlasil, ovlivnil by tím názor veřejnosti tak, že by ho znovu zvolili.“

„Přesně tak,“ řekl pan Weasley.

„Nikdy,“ prohlásil Harry.

„Jasně,“ souhlasil Ron. „Ať shnije v pekle!“ řekl rozhořčeně.

„Ronalde Weasley!“ pokárala svého syna paní Weasleyová.

„Ale mami, vždyť to je pravda,“ namítl Ron. „V Denním věštci Harryho označil za lháře. A teď chce, aby mu Harry pomohl? To je ujetý!“

„Někdo od Svatého Munga by mu měl zkontrolovat mozek,“ řekl George.

Harry s Georgem naprosto souhlasil. Popletal musel přijít o rozum.


xxxxxxxxxxxxx

Hermiona a její rodiče dorazili na Grimmauldovo náměstí jeden den před Vánocemi. Pan Weasley byl ze setkání s nimi opravdu nadšený. Harrymu bylo jasné, že se nemohl dočkat, až jim bude moct položit všechny možné otázky o mudlovském životě.

Harry se otočil k Hermioně. Zdá se, že Ron jí o návštěvě Popletala vyprávěl. Také souhlasila s tím, že Popletal se už definitivně zbláznil. Ron na souhlas vehementně přikyvoval hlavou.

„Ty, Harry,“ řekla zamyšleně.

„Jo?“ zadíval se na Hermionu. Ze způsobu, jakým promluvila, poznal, že má pravděpodobně něco za lubem.

„Napadlo mě, že bys měl možná udělat další rozhovor pro Jinotaj,“ řekla Hermiona.

„Cože?“ zeptal se zmateně Ron. „A proč?“

„Všechno, co veřejnost o Voldemortovi ví, pochází z Denního věštce. A ty víš, že tyhle noviny vytisknou jakýkoli příběh, který vyhovuje ministerstvu, a ne vždy je to pravda,“ začala.

Harry přikývl. To dávalo smysl. Teď už jí pozorně naslouchal i Ron.

„Popletal se tě vloni snažil vyobrazit jako duševně nevyrovnaného mladíka a musím přiznat, že v tom byl velmi úspěšný. I kdyby veřejnost znala pravdu, když byli každý den bombardováni stejným příběhem, začali tomu věřit. Stačí se podívat na Seamuse,“ připomněla Hermiona, „znal tě čtyři roky, bydlel s tebou na stejném pokoji, a pak najednou těm lžím uvěřil. Co potom zbytek veřejnosti?“

Teď už Harry Hermionin nápad pochopil.

„Je mi na nic z toho, že dostáváme zprávy pouze z Denního věštce. Vytisknou jakýkoli senzační příběh, který jim bude prodávat noviny nebo co Popletal chce, aby tiskli,“ prohlásila a Harry s Ronem na ní viseli pohledem.

„Řekni jim v Jinotaji pravdu, Harry," pokračovala. „Všechno o tom, jak ti Popletal odmítal věřit, a všechno o bitvě na Odboru záhad. Všechno.“

„A můj názor na Voldemorta,“ dodal Harry.

Ron a Hermiona po něm střelili pohledem.

„Je načase, aby se veřejnost dozvěděla, kdo doopravdy byl,“ prohlásil Harry. „Lidé měli, a stále mají, strach z jeho jména, a to je směšné.“ Harry sledoval Rona, jak se při jeho řeči mírně začervenal.

„Je pravda, že byl silný, ale nemyslím si, že kdyby se celý kouzelnický svět spojil, že by ho nedokázali porazit. Lidé se ho báli, protože věřil, že je silnější než oni. Šlapal po nich, protože mu to dovolili. Prostě si myslím, že i Malfoyovi, Blackovi a další čistokrevné rodiny, které si vždycky myslely, že jsou lepší než ostatní, nechali starouše Toma, aby s nimi zacházel jako s domácími skřítky,“ řekl Harry.

Takže plán byl na světě. Po vánočních svátcích se domluví s Lenkou o publikování Harryho rozhovoru v Jinotaji. Zároveň se společně shodli, že rozhovor by měl být zveřejněn týden před volbami. Teď se Popletal může se svou pozicí ministra rozloučit, pomyslel si spokojeně Harry.


xxxxxxxxxxxxxxxxx

Štědrý den byl skvělý a dům přetékal spoustou hostů. Všude byly úsměvy a smích. Harry byl šťastný. Padl do postele a téměř okamžitě usnul. Druhý den ráno ho probudilo, jak mu někdo skočil na postel. Zasténal a otevřel oči. Byl to Ron, který už seděl na posteli i s Hermionou.

„Jsou Vánoce, Harry!“ hulákal Ron. „Je čas rozbalit dárky!“

„Propána, Rone,“ řekla Hermiona a podrážděně obrátila oči v sloup. „Veselé Vánoce, Harry,“ dodala.

„Veselé Vánoce i tobě, Hermiono,“ odpověděl Harry.

Po rozbalení dárků sešli všichni tři dolů na snídani. Bill, Fleur, Remus, Tonksová, Percy, Fred, George, a také pan a paní Grangerovi, už seděli na židlích.

Pan Weasley byl v místnosti také, ale byl příliš zaměstnaný svou hračkou, mudlovským vrtulníkem, takže si nevšímal nikoho a ničeho jiného. Byl to vánoční dárek od Harryho. Když totiž zjistil, že největším přáním pana Weasleyho bylo zjistit, jak dokážou letadla létat, rozhodl se mu darovat hračku na dálkové ovládání.

„Harry!“ zvolal Remus, když ho uviděl. „Děkuji za dárek. Ale nemusel jsi kupovat něco tak drahého.“

Harry se usmál. Typický Remus, stále má o něj starosti. Remus byl v mnoha aspektech od Siria tak odlišný, ale měl ho rád stejně jako Siria. „To je v pořádku, Remusi,“ odvětil mu. „Doufám, že se ti to líbí.“

„Moc. Děkuji ti, Harry,“ zopakoval Remus.

Po Siriově smrti byl Remus jediný, kdo zbyl z Pobertů, přátel jeho rodičů. Nějak stále cítil spojení mezi nimi. Červíčka, toho zrádce, za člena této skupiny nikdy nepovažoval.

Harry svatební fotografii svých rodičů vystavil tak, aby ni mohl stále vidět. A teď si je dokázal vybavit i v hlavě. Svého otce, matku, Siria a Remuse, jak všichni šťastně mávají do kamery, aniž by si uvědomovali, že jejich štěstí bude brzy rozerváno na kusy.

Harry potřásl hlavou. Byly Vánoce a takové ponuré myšlenky teď vážně nepotřeboval. Tak se šel posadit naproti Hermioně. Ron se posadil vedle něho. O chvíli později, právě když si Harry naplnil svůj talíř s jídlem, přišla z kuchyně paní Weasleyová. Přinesla sebou dárek, krabici zabalenou do zeleného papíru, ovázanou stříbrnou stuhou.

„Tohle ti někdo poslal do Doupěte,“ vysvětlila.

Harry k ní vzhédl. „Od koho to je?“ zeptal se zamračeně.

„Nevíme. Zřejmě proto, že Grimmauldovo náměstí je stále pod Fideliem a nemůže sem být doručena pošta, adresoval to odesílatel do Doupěte.“

Harry okamžitě pojal podezření.

„Neboj, Harry. Remus už to zkontrolovat a žádná černá magie v tom není.“

„Tak jo. Děkuji, paní Weasleyová," řekl Harry. Vzal si balíček a rozbalil ho.

Když ho otevřel, nedokázal uvěřit svým očím. Zamrkal jednou, podruhé a pak se štípl do pravé ruky, jen tak pro jistotu. Au! Bolelo to. To znamená, že se mu to nezdálo. Pak se Harry rozesmál.

Ron a Hermiona na něho divně koukali. „Harry?“ zeptala se zmateně Hermiona.

„Jsi v pořádku, kámo?“ zeptal se Ron.

Harry se jen rozesmál hlasitěji. Teď už se o něho Hermiona s Ronem opravdu strachovali. Proč se jejich nejlepší přítel takhle směje? Ronův pohled padl na částečně otevřený dárek na klíně svého přítele. Nedokázal spatřit, co je uvnitř, proto natáhl krk, aby lépe viděl. A pak zařval.

„Rone!“ vyhrkla zděšeně Hermiona. Co se to s těma dvěma děje?

„Tati! Mami! Remusi! Tonksová!“ vykřikoval Ron. „Pojďte sem! Hned!“

A teď měli Harry a Ron veškerou pozornost. Remus přistoupil blíž. Ve tváři měl obavy.

„Tohle!“ ukázal Ron na dárek.

Remus byl zmatený. Žádnou temnou magii tam přece předtím nezjistil. I když, možná měl zkontrolovat jakoukoli magii, ne jen tu černou.

Doufal, že je Harry v pořádku, když se ho opatrně zeptal. „Harry, můžeš mi říct, co je to za dárek?“

Místo odpovědi Harry prostě dárek vyndal ven. Byla to malá klec, a v ní bylo nezaměnitelné stvoření. Šokované povzdechy naplnily jídelnu. Zatímco Remus zbledl. Uvnitř klece byla uvězněná vyhublá šedá krysa.

Červíček.

Mezitím, ve stejný čas, ale na jiném místě, rozbaloval Lucius Malfoy dárek, který mu kdosi poslal. V ranních hodinách přinesla zásilku nějaká neznámá sova, u níž Lucius pochopil, že pochází z pošty v Prasinkách. Poté nařídil svému domácímu skřítkovi, aby to položil na stůl v jeho pracovně, protože nechtěl, aby to jeho žena a syn viděli. 

Po snídani se odebral do své pracovny. I beze jména odesílatele věděl, kdo to poslal. Byla to malá černá krabička, na vrchu označená vyrytým nápisem Cartier. Uvnitř našel brož z bílého zlata, ve tvaru Fénixe.

Lucius obrátil svou pozornost na červený papír a zlatou stuhu, která byla kolem malé krabičky ovázaná. Věřte tomu, že jenom Nebelvír by použil ty jejich barvy, pomyslel si znechuceně. Ale asi by si neměl stěžovat. Koneckonců, svůj dárek chlapci také zabalil do zeleného balicího papíru se stříbrnou stuhou.

***

<<<Kapitola5<<<>>>Kapitola 7>>>



14 komentářů:

  1. Děkuji moc, nemůžu se té povídky nabažit :D
    Catherine

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší. To nejzajímavější samozřejmě teprve přijde. :D
      Díky za komentář.

      Vymazat
  2. Takže Červíček je teď v Harryho rukou. No, ale v jakým stavu, nepřekvapovalo by mě, kdyby měl minimálně nějak upravenou paměť.

    Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si nemyslím, že by mu ho Lucius poslal v "syrovém" stavu. :-DD Uvidíme, co z toho vyplyne,
      Díkes za koment.

      Vymazat
  3. Moc děkuji za další kapitolu a už se moc těším na pokračování... Nemůžu uvěřit, že jsem se trefila...no, i když se to dalo celkem čekat, ne? :D - Piper

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, někomu holt ta věštecká koule fakt funguje. :-) Ale je pravda, že nějaká reakce na ten Harryho drzý požadavek se očekávala. Mohla být ale taky úplně jiná.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  4. No, já osobně bych si nestěžovala, kdyby mi v obchodě nabízeli zboží zdarma:-D moc se mi líbila vánoční atmosféra, v tomhle letním počasí to i působilo osvěžujícím dojmem...tkž si vyměnili dárky a Harryho prosba se vyplnila:-) jsem zvědavá, jestli Červíčka rovnou předá bystrozorům nebo si bude chtít "popovídat". Teď ještě zbývá chytit Bellu a začít se víc sbližovat:-D chtělo by to Luciusovi poděkovat ♥ za kapitolu děkuju a těším se na další;-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je proto, že nejsi slavná a smrdíš korunou. Ne, že bych tě znala osobně, to je pouhý předpoklad podle vlastního náhledu. Jsem na tom stejně, taky bych neprotestovala. :-D
      I když někteří slavní a bohatí jsou tak krkaví, že by se nevzpírali.
      Vánoce v takovém parnu jsou příjemná změna, aspoň v představách, to je fakt. Jako to bude s Červíčkem, to se brzy dozvíme. A sbližování samozřejmě přijde, vzájemné dárečky tomu jistě přispěly.
      Děkuji za tvůj spamík.

      Vymazat
  5. Tady vidíme, jak levné dárky od srdce způsobují obrovskou radost, Lucia to nestálo ani cent, no možná pár centů za papír a stužku.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jako přáníčko z rozstříhané staré pohlednice pro maminu ke dni matek. Chytne za srdce... :-DDD
      Díky za koment.

      Vymazat
  6. To vážne? Lucius tú krysu chytil??? Je úžasný. Takže aj Luciusovi sa darčk páčil:) Teraz by si mali pekne vzájomne poďakovať:) Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No s tím poděkováním moc nespěchej, ještě si ani netykají. :-DDD Každopádně jsem zase o krůček blíž.
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)