Překlad: Nade
Srdečně vítám každého, kdo sem ještě zavítal.
Ale... ehm... je to už více než rok, tak by možná neškodilo, kdybyste nahlédli do předchozích kapitol.
A pokud má někdo obavu, že tohle je jen ojedinělá vlaštovka, tak ujišťuji, že následující dvě kapitoly už jsou téměř dokončené. Takže... popojedem!
Kapitola 19
„Bajky Barda Beedlyho?“ zeptala se zmateně Hermiona.
„Nikdy jsem o nich neslyšela,“ řekla při pohledu na knihu v ruce. Právě byli ve
vlaku na zpáteční cestě do Londýna.
„Opravdu?“ zapochyboval Harry. No teda! Nikdy by si
nepomyslel, že existuje něco, konečně,
co by Hermiona nevěděla.
Nicméně Ron nevěřícně zíral na ně oba. „Ani jeden
jste o tom nikdy neslyšel?“ zeptal se, pobouřený jen z pouhého pomyšlení. To
muselo být snad poprvé v historii, kdy Ron věděl něco dřív než Hermiona.
„Ne,“ odpověděli Harry a Hermiona současně.
„Ale vždyť jsou to pohádky pro děti!“ zvolal. „Každý
je zná!“ prohlásil neústupně.
„Pohádky pro děti?“ řekla Hermiona zmateně.
„Ano!“ odpověděl Ron. „Mamka nám je četla před
spaním.“
„Opravdu?“ zamumlala Hermiona. Tyto nové poznatky
samozřejmě přitahovaly její zájem. „No, Harry a já jsme vyrostli u mudlů. Jsme spíše
zvyklí na příběhy, jako je Popelka, Locika nebo Malá mořská víla.“
„Souhlasím s tebou,“ přikývl Harry.
„Co je to vlastně Locika?“ zeptal se Ron.
„To je příběh o dívce, která byla uvězněná ve věži,
a princ musel vyšplhat po jejích vlasech nahoru, aby ji mohl osvobodit,“
vysvětlil mu, jak nejlépe uměl.
„Eeech!“ Ron stáhl tvář bolestí. „To muselo
strašně bolet!“
„Hmm… to bych měla začít hledat nějaké informace,“
řekla Hermiona zamyšleně. „Většina knih v Bradavické knihovně neobsahuje nic o běžném
kouzelnickém světě. To vysvětluje, proč se my, jako mudlorození, o takových
věcech nikdy nedozvíme."
„Můžeme se prosím vrátit k tématu?“ požádal Harry
podrážděně. Pokud by ji teď nepřerušil, Hermiona by o tom novém zjištění
mluvila celé hodiny.
„Omlouvám se, Harry,“ řekla s mírným
začervenáním.
„Už bylo na čase,“ zamumlal Ron.
„Dobře. Takže, můžeme se teď zamyslet nad důvody,
proč mi to Brumbál dal?“ zeptal se.
„Možná, že ta kniha patřila tvým rodičům,“ navrhl
Ron a vypadal docela potěšený svým nápadem. „A teď ti ji chce vrátit.“
„Rone,“ začala Hermiona a její tón zněl, jako by mluvila
s pětiletým. „Kdyby ta kniha patřila Harryho rodičům, profesor Brumbál by mu ji
vrátil už v našem prvním ročníku spolu s Harryho neviditelným pláštěm.“
„No jo,“ řekl Ron, viditelně zklamaný, že byl
jeho nápad zamítnut.
„Přesně,“ dodala Hermiona.
„Myslím si, že mi tím chtěl Brumbál možná něco
naznačit,“ řekl Harry.
„Naznačit ti co?“ zeptal se Ron. „Že bys měl před
spaním číst pohádky?“ dodal s úšklebkem.
Hermiona si odfrkla. „Prosím tě, nežertuj.“
Harry knihu otevřel a z ní vypadl vzkaz. „Hej!
Podívejte se na tohle. ‚Mám docela rád tu
Tři bratři‘,“ přečetl nahlas. „O čem jsou vlastně Tři bratři?“
„To je ono! Brumbál chce, aby sis ten příběh přečetl!“
vykřikl Ron.
Všichni tři si vyměnili pohledy.
„Dobře, já to přečtu,“ navrhla Hermiona a začetla
se do knihy.
Tři bratři byl příběh o tom, jak
tři bratři, kteří putovali společně, došli až k nepřekonatelné řece. Vyčarovali
nad řekou magický most. Ale na půl cesty přes řeku se setkali se zosobněním
samotné Smrti, která byla rozhněvaná ztrátou tří potenciálních obětí.
Předstírala, že je jejich schopnostmi ohromená a nabídla jim, jako odměnu,
splnit každému jedno přání. Nejstarší bratr požádal o nepřemožitelnou hůlku.
Prostřední bratr požádal o schopnost vzkřísit mrtvé. Nejmladší bratr však Smrti
nevěřil a požádal o způsob, jak se před Smrtí skrýt. Tomu Smrt dala svůj plášť
neviditelnosti. Poté šli bratři každý svou cestou.
Nejstarší bratr, chlubící se svou mocnou hůlkou,
byl zavražděn a okraden o ni, zatímco spal. Prostřední bratr využil svou
schopnost k tomu, aby přivedl zpět ženu, kterou miloval, a která zemřela
dřív, než si ji mohl vzít. Ona však nebyla tak docela živá a byla plná smutku.
Zabil se, aby se k ní připojil ve smrti. Pokud jde o nejmladšího bratra, Smrti
se nikdy nepodařilo ho najít, protože zůstal skrytý pod svým pláštěm. O mnoho
let později si bratr plášť sundal a dal ho svému synovi. Spokojen se svými
úspěchy, pozdravil Smrt jako svou starou přítelkyni a rozhodl se s ní odejít
jako rovný s rovným.
„Tak co si o tom myslíte?“ zeptal se Harry, když
doposlouchal Hermioninu četbu.
Ron pokrčil rameny. „Já nevím. Je to přece jen
pohádka před spaním, i když by bylo zábavné, kdybych měl nepřemožitelnou hůlku.“
Hermiona po něm střelila ostrým pohledem. „Nejstaršího
bratra kvůli ní zabili,“ připomenula.
Ron obrátil oči v sloup. „Protože byl idiot, prostě
šel a celému světu oznámil, že tu hůlku má. Prakticky prosil, aby ho někdo
okradl. Kdybych o tom mlčel, kdo by věděl, že ji mám?“
„No jasně, protože dokážeš udržet tajemství více
než pět minut,“ řekla Hermiona sarkasticky.
Harry se právě chystal zarazit jejich hádku, aby
se mohli vrátit k tématu, když vlak zastavil. Byli v Londýně. V ruchu aktivit,
jako bylo sbírání kufrů, vyhledávání svých rodin na stanici a jejich objímání,
když byli nalezeni, byl rozhovor zapomenut.
XXXX
Jak měl Harry příležitost zjistit, svatby byly
opravdu zaměstnávající záležitost. Paní Weasleyová nepřestávala štěkat příkaz
za příkazem k tomu, co se musí udělat, dokonce i když Dobby a Winky byli
nápomocni, protože svatba se konala na Grimmauldově náměstí. Weasleyovi sice nabídli
svůj dům, ale Remus měl pocit, že by jejich nabídku neměli přijmout, protože nepatřil
do rodiny, a tak ho Harry donutil, aby to uspořádali na Grimmauldově náměstí. Bude
to jako zahradní párty, které se účastní jen blízcí přátelé a rodina.
Ron se všemožně snažil své matce vyhýbat, protože
stále rozdávala rozkazy kolem výpomoci. „Ale mami,“ stěžoval si. „Harry už má na
pomoc Dobbyho a Winky.“ Na to si vyslechl kvílení jak od své matky, tak od Hermiony,
které reptaly na špatné zacházení s domácími skřítky. Jestli se paní Weasleyová
takhle chovala při Remusově svatbě, Harry se otřásl při pomyšlení, jaké by to
s ní bylo na svatbě jejích vlastních dětí.
„Harry,“ zavolal někdo.
„Remusi.“ Mužova tvář byla ustaraná. Bylo snad
něco špatně? „Co se děje?“ zeptal se.
Remus několik okamžiků neřekl ani slovo. „Chci
jít do Godrikova Dolu,“ řekl nakonec, „navštívit hroby tvých rodičů… a Siriuse…
a napadlo mě, jestli bys nechtěl jít se mnou.“
Harry se zhluboka nadechl. Návštěva hrobu jeho
rodičů. Ještě nikdy tam nebyl. A když už je o tom řeč, tak ani nevěděl, kde
jsou pohřbeni. Roztřeseně na Remuse kývl.
Přemístili se rovnou tam. Harry se se zájmem rozhlédl.
„Po více než tisíc let byl Godrikův Důl domovem
pro pozoruhodné čaroděje a čarodějky a byl velmi proslavený jako rodiště
zakladatele Bradavic, Godrika Nebelvíra,“ vysvětlil mu Remus. „A později se
proslavil ještě víc, když se tu Voldemort setkal se svým pádem…,“ řekl do
ztracena.
Uprostřed návsi Godrikova Dolu byl válečný
památník, který se jako mávnutím kouzelného proutku proměnil na památník rodiny
Potterů, když se přiblížil nějaký kouzelník bez doprovodu mudlů. Pozůstatky
Harryho starého domu, pro mudly neviditelné, zůstaly ponechány na konci hlavní
ulice. Než se vydali na hřbitov, chvíli tam postáli, ztraceni hluboko ve
vzpomínkách.
Společně s Remusem položili na hrob květiny.
Lilie, pro jeho matku. A vedle hrobu jeho rodičů byl ten Siriusův. Protože Siriusovo
tělo zmizelo za závojem, profesor Brumbál pro něj zařídil pouze pohřební obřad,
takže jak je možné, že je tady Siriusův hrob?
„Je prázdný,“ řekl Remus, jako kdyby dokázal číst
Harryho myšlenky. „Hned jak bylo Siriusovo jméno očištěno, navrhl jsem Brumbálovi
vystavět tady jeho hrob. A on souhlasil,“ vysvětlil tiše. „James byl pro
Siriuse jako bratr. I po tom všem jsem si myslel, že tohle je pro něj to nejlepší
místo.“
Harry zíral na hrob. Byl vyroben z bílého mramoru
a na jeho vrcholu byla socha psa. Pohlédl dolů. Na místě, kde obvykle nacházel epitaf,
byla rytina. Rytina stromů a tří zvířat běžících po zemi. Jelen, pes a vlk. Pod
ním byla slova: Se svolením Pobertů.
Dvanácterák, Tichošlápek a Náměsíčník. Neplecha ukončena.
Harry zadusil vzlyk. Jeho otec a jeho matka… a
Sirius, který strávil dvanáct let v Azkabanu za zločiny, které nikdy nespáchal.
Kolik nevinných duší bylo zabito? Kolik životů bylo zničeno? Jen kvůli jednomu
jedinému šílenému muži.
„Běhávali jsme v lese,“ řekl Remus tiše. „Jednou
za měsíc…“ Harry znal tenhle příběh z vyprávění Siriuse. „Byli jsme tenkrát jen
teenageři… bezstarostní teenageři… svět nám ležel u nohou. Nic nás netrápilo.“ S
nevidoucíma očima se Remus při té vzpomínce něžně usmál. „Když zavřu oči, jako
bych je mohl znovu vidět. Jsme tak šťastní, zpátky v těch časech…“
Nevěděl, jak dlouho tam s Remusem stáli. Překvapilo
ho, když s ním Remus jemně zatřásl a řekl mu, že by měli jít domů dřív, než oba
v té studené prosincové zimě umrznou.
Naposledy se obrátil k hrobu svých rodičů, než se
přemístí pryč, a poprvé si všiml nápisu na hrobě. Poslední nepřítel, který bude zničen, je smrt. To bylo divné. Proč
by tam někdo dával takováhle slova?
Pokračování příště
<<<Kapitola 18.<<<>>>Kapitola 20.>>>
Ahoj,
OdpovědětVymazatmoc děkuji za další kapitolu a už se velice těším na další. :D
Toto je ten nejlepší před-Vánoční dárek, jaký si člověk může přát. :D
-Piper
Tak to jsem ráda, že z toho máš takovou radost. No vlastně... já taky. :D
VymazatDěkuji za komentář.
Ano, ano, staří dobří rodáci se vracejí. Díky za další kapitolku.
OdpovědětVymazatBobo
I dobří holubi se vracejí, ale tak špatně to s námi ještě není. :-D Zaplaťpánbůh. Tentokrát to snad bude už na trvalo. Pevně tomu věřím.
VymazatDěkuji za komentář.
Úžasné... jsem moc ráda, že jste se vrátili. Povídky, které tu máte jsou jedny z mých oblíbených (psst hlavně Lucius x Harry ;D) a navštěvovala jsem tuto stránku alespoň jednou týdně.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad a moc se těším na pokračování...
ranchan
Taky ten pár miluji, ale nikomu to neříkej. ;-) :D
VymazatDěkuji za komentář a tvou vytrvalost.
Jsem moc ráda, že ses vrátila k překládání, ani jsem v to už nedoufala. Děkuji za kapitolku a moc se těším na další.
OdpovědětVymazatLady Corten
Já jsem to se sebou nikdy nevzdala. Ale to bohužel nestačí, ještě je třeba konat. Tak teď přišla ta chvíle. :D
VymazatDěkuji za komentář, taky tě ráda "vidím". ;-)
Akosi som tu dlhšie nebola, už som ani nedufala že niečo ešte pribudne a hľa... ďakujem za preklad ♥
OdpovědětVymazat